MiG-19 S „0412“
| EXPONÁT | Ev. – trupové číslo | Rok výroby | V muzeu od | Vyrobeno v |
| MiG-19 S „Farmer“ | 0412 | 1961 | 5.7.1995 | ČSSR |
| Popis | Výzbroj / příslušenství u exponátu | |||
| Mikojan-Gurevič MiG-19 (v kódu NATO „Farmer“) byl sovětský proudový stíhací letoun, kterým byla vyzbrojena od roku 1958 i Československá lidová armáda.
Koncem roku 1957 obdrželo československé letectvo 27 stíhacích MiGů-19P, které byly zařazeny k 1. a 11. stíhacího pluku.V roce 1958 bylo do výzbroje zařazeno 12 ks MiGů-19S, které byly dodány v prosinci 1957.MiG-19 se v Československu vyráběl i sériově ve firmě Aero Vodochody pod označením S-105.
V letech 1959 – 1960 obdrželo československé letectvo 33 stíhacích MiGů-19PM, které zůstaly ve výzbroji do počátku 70. let. MiG-19 PM (Pěrechvatčik Modyficirovanyj) (v kódu NATO: „Farmer-E“)
Stíhačka s radarem a schopností nést 4 řízené protiletadlové rakety RS-2U. Vyráběl se od roku 1957. Období počátku druhé poloviny 50.let bylo ve znamení euforie, že řízené rakety jsou všemocné a ve výzbroji přepadových stíhačů zcela nahradí klasické kanóny ráže 20 a 30 mm.
Studená sprcha přišla po Šestidení válce v červnu 1967, kdy Izraelští stíhači dosáhli většinu svých sestřelů ve vzdušných soubojích právě pomocí kanónů.
Vývoj „raketové“ 19 začal v červenci 1956. Konstrukce verze P byla upravena pro nesení a odpal čtyř PLŘS AA-1 Alkali. Zavedení PLŘS do výzbroje si vyžádalo i nový radiolokátor Izumrud-2 pro navádění ŘS po RL paprsku. Jeho vyhledávací dosah byl 12 km a naváděcí 6 až 8 km.První let se uskutečnil v lednu 1957. Verze MiG-19 S Byl hlavní verzí MiG-19 bez palubního radiolokátoru a také hlavní verzí MiG-19 vůbec. Oproti základní verzi měl pronikavě lepší výkony. Například poloměr bojové zatáčky na 1 500 m při rychlosti 520 km/hod činil u základní verze 9 000 m a letoun ji vykonal za 2,58 minuty; naproti tomu verze S to zvládla s poloměrem 5 000 m a za 1,50 minuty. Byla vyzbrojena třemi účinnějšími 30 mm kanóny NR-30. Jejich rozmístění je shodné jako u základní verze. Další odlišnosti od základní verze jsou: zvětšený přechod náběžné hrany SOP do trupu, nízký aerodynamický hřbítek mezi kabinou a kořenem SOP, nový překryt kabiny bez výztužného žebra, pritiflutterovací závaží ve vřetenovitých pouzdrech na koncích VOP, pouze jedna pitotstatická trubice pod nasávacím otvorem. Verze S a další dostaly také další brzdící štít pod trup. Ten doplnil dva umístěné na bocích zádě trupu. První prototyp verze S vzlétl 16.září 1954.
|
Možná výzbroj:
V muzeu:
|
|||
| Jiné doplňující údaje | ||||
| Určení | Nálet | Počet přistání | Více informací / zdroj | |
| Dvoumotorový vojenský stíhací letoun | 529 hodin |  a  |
||
| Poznámky – Historie letounu | ||||
|
||||
| FOTO | ||||
 |
||||
