LETECKÁ TECHNIKA

LETECKÁ TECHNIKA

EXPOZICE  LETECKÉ  TECHNIKY

     se zabývá soustřeďováním vojenské letecké, letecké záchranné a zabezpečovací techniky, jejich údržbou a získáváním dalších exponátů. Dbá o řádný stav všech leteckých exponátů instalovaných v muzeu. Vytyčili jsme si za úkol shromažďovat, a pro další generace uchovávat leteckou techniku, která sloužila v českém letectvu. Od založení nadace do konce století se nadšencům z této skupiny podařilo shromáždit 30 exemplářů letounů, 7 vrtulníků a 14 exponátů leteckých motorů.

vra_1260

Získávání techniky

     do naší expozice je klíčový a náročný úkol této skupiny. Díky poměrně dobré spolupráci s AČR, od které většina exponátů pochází, a zvláště pak podpoře letectva AČR se nám daří tyto exponáty získávat. Tímto ale veškerá práce teprve začíná.

Přeprava techniky

     je další velice náročný úkol. Náročnost tohoto úkolu úměrně roste se vzdáleností přepravovaného exponátu a „geometricky“ s jeho rozměry. Většina exponátů byla přepravována z Brna, Přerova a Prostějova. Tyto přepravy probíhaly relativně v pohodě po vlastní ose (letouny tažené za tahači), nebo pomocí podvalníků. Dovoluji si připomenout, že rozpětí menšího letounu např MiG-21 je 7,15 m, délka přes 15 m a výška 4,15 m.

     Přeprava IL-14 z Prostějova – to už byl jiný oříšek. Nebo přeprava IL-14 z Brna. Tam jsme museli dokonce postavit vedle stávajícího – pro převoz IL-14 úzkého mostu – nízkovodní dřevěný most o délce asi 12 m. Tahač a jeden podvozek jel po mostě kamenném a pravý podvozek po mostě dřevěném. Letounu se musela demontovat SOP a křídla. Dobré bylo, že letoun zůstal na vlastním podvozku a mohl se tedy „normálně přetáhnout“. No a přeprava bombardéru IL-28 byla ještě víc náročná na přípravu. Letoun se musel téměř celý rozmontovat a přepravit po částech. Zde jsme se dokonale přesvědčili o pevnosti leteckých materiálů, spojů, šroubů, nýtů… Demontáž trvala několik týdnů.

Příprava exponátů

     je další, v některých případech, činnost velice náročná na čas i finance. Především u techniky, která se musela před přepravou rozložit. Případy IL-28 a dvou IL-14 jsou zcela jasné. Sestavení těchto exponátů trvalo i několik měsíců.

Údržba exponátů

není zcela poslední činností v tomto řetězci. Je však NEKONEČNOU! I když údržba letounů není tak náročná jako údržba pozemní techniky, přesto spotřebovává velké množství času, materiálu a peněz.

Rekonstrukce exponátů

     Pokud hovořím o rekonstrukci, většinou tím myslím uvedení letounu do stavu, kdy je na něj hezký pohled. Doplnit chybějící přístroje do kabin letounů, doplnit chybějící povrchové díly – antény, poziční světla, světlomety, výzbroj, podvěsy a oprava nátěrů ve finální části. Uvedení do letuschopného stavu není naším cílem. Do rekonstrukcí letounů se pouštíme dle možností. Před zahájením je nutné sehnat spoustu materiálu, náhradních dílů, palubních přístrojů, a samozřejmě hodně peněz. Ideální je, když se podaří zajistit i pomoc leteckých specialistů a mechaniků. Ti nám také zdarma ve svém volném čase význammě pomáhají.

     Pomoc při údržbě dokonce někdy nabídnou i lidé, kteří se do muzea přijdou jen podívat. Ani jim nevadí, že jsou z druhého konce republiky, nebo ze Slovenska. Prostě na víkend přijedou, někdy přivezou i nějaké náhradní díly, které jako letečtí fandové mají doma a udělají kus práce. Díky!

     Závěrem jsem chtěl napsat, kolik lidí výše uvedené činnosti provádí. Nemám ale odvahu, protože nás je strašně málo a Vy by jste nám asi ani nevěřili.

27,521 total views, 1 views today

Napsat komentář